Oči mezi horami Patrika Hábla v Centru současného umění EPO1 není klasickou přehlídkou obrazů. Je to monumentální krajina malby, v níž se díváme nikoli pouze očima, ale celým tělem. Autor proměňuje Turbínovou halu galerie v rozprostřený vizuální organismus – jeho svitky se vznášejí jako vlny, i jako hory. Krajina malby se zde neodehrává jen na povrchu, ale prorůstá samotnou strukturou prostoru. V srdci této instalace se nachází cyklus desítek ženských tváří. Vznikaly po léta, technikou alla prima – jedním intuitivním gestem, bez korekcí, jako polibek, který trvá zlomek vteřiny, ale pamatujeme si ho celý život. Nejde o portréty v klasickém slova smyslu. Jsou to tváře archetypální, zrozené z paměti, z hluboké vrstvy vědomí i podvědomí. Hábl skrze tvář sleduje sedimenty času, zachycuje proměnu i stálost. Tvář zde není jen obraz – je znakem, šifrou, zrcadlem vnitřních krajin. Zásadní roli v Háblově tvorbě hraje technika „vytrhávání“ – destruktivní akt, kterým se malíř dostává pod kůži obrazu. Vytržené vrstvy odhalují spodní strukturu malby, jako by se snažil dosáhnout až na kost. Oči mezi horami nejsou výstavou. Jsou prostorem, v němž malba přestává být obrazem a stává se zkušeností. Zážitkem, který vám vleze pod kůži jako dobrá báseň. A možná vás už nikdy nepustí.