Výstava Oči mezi horami Patrika Hábla je vizuální a duchovní konfrontací mezi monumentalitou malby a intimitou ženského pohledu. Hábl akcentuje ženskou tvář jako univerzální znak, tvář poutnice, zjevení, nositelky paměti, emocí a ticha. Oči žen se vynořují z monochromatických struktur jako vědomá, tichá přítomnost. Neoslovují, ale jsou vidoucí a přetrvávají. Cyklus ženských tváří vznikal několik let a skládá se v jeden koherentní obraz, tvořený jednotlivými obrazovými pixely, které se spojují do monumentální mozaiky, rastru nebo sítě, kde každá tvář představuje jeden z kamínků většího celku. Barevnost omezená na šedé, černé a grafitové tóny není o absenci, ale o hloubce – o vrstevnatosti zkušenosti, erozivním působení paměti, o prostoru pro soustředění. V industriálním prostředí Turbínové haly se plátna rozlévají do prostoru, stávají se krajinou, architekturou, obrazem samotným a v topografii emocí mohou pohledy fungovat jako prameny a plátna jako horizonty, ale i naopak. Hábl velkoryse rozpouští hranice tradiční malby. Prostor přestává být jen výstavní halou, stává se obrazem, do něhož vstupujeme. Návštěvník je jeho součástí, jakýmsi figurantem v krajině tváří, jejichž pohled jej tiše, neúprosně a nepřetržitě sleduje.

Výstava Evy Damborské představuje průřez její celoživotní tvorbou, která svými subtilními objekty a instalacemi propojuje jemnost, řemeslnou preciznost a hlubokou ženskou zkušenost. Umělkyně pracuje s vláknem jako s výtvarným i existenciálním médiem, skrze které tematizuje ticho, péči, paměť i cyklickou sílu života. Inspiraci čerpá z přírody, z rytmů růstu a zániku, z organických struktur, z forem, jako jsou pavučiny, hnízda nebo kokony. Instalace vytvořená pro industriální prostor Turbínové haly v EPO1 staví do kontrastu křehké materiály a masivní architekturu. Damborská používá látky, nitě, papír, drátky i celofán, které vrství, vyšívá, kombinuje a komponuje do vizuálních partitur ticha a soustředění. Její tvorba nese stopy kontemplace, péče i meditativního opakování, ve kterém se skrývá tichá síla. Výstava zdůrazňuje paradox vláken – jsou téměř neviditelná, a přesto drží tvar, spojují, chrání. V tomto jemném médiu se zrcadlí ženský princip, jehož odolnost vychází z empatie, vytrvalosti i schopnosti proměny. Každé dílo je unikátní syntézou citlivosti a výtvarné odvahy. Výstava vybízí k vnímání jemností, které často zůstávají skryté, a připomíná, že to nejtišší může být i nejpevnější.

Básník absurdity, bohém s ostravskou patinou, umělec, který se nikdy nesklonil před vážností světa. Jiří Surůvka je žijící legenda, enfant terrible českého výtvarného umění, jehož tvorba osciluje mezi dadaistickou hrou, ostrou ironií a nekompromisní kritikou společnosti. Výstava Topič elektrárenský představuje výběr z tvorby této výrazné osobnosti české výtvarné scény, která vyniká kombinací ironie, grotesky a hlubokého humanismu. V industriální strojovně Centra současného umění EPO1 a přilehlých black boxech autor rozehrává svérázný dialog mezi protiválečným apelem, společenskou kritikou a osobitým humorem. Vedle slavného objektu Otcovství či záznamů performancí alter ega Batmana výstava přináší i cyklus Strůjci války, v němž Surůvka pomocí bizarních postav odhaluje absurditu násilí a manipulace. Jeho umění, pohybující se mezi performance, objektem a novými médii, reflektuje svět skrze pokřivené zrcadlo, které však odráží realitu o to přesněji.

Téma postav z podsvětí v podobě pytláků, opilců a prostitutek, ale i mytických převozníků a vládců podsvětí prostupuje vizuálním uměním od nepaměti. Malíře, sochaře, básníky i spisovatele odjakživa zajímaly osudy lidí, pohybujících se na hraně společnosti, v pomyslném podsvětí. Výraz podsvětí má však dvojí význam – a stejně silně přitahuje umělce i jeho ztvárnění coby mytologického místa, kam po smrti odcházejí duše. 

Expozice představuje díla současných autorů, kteří obě zmíněné roviny motivu podsvětí zpracovávají svým specifickým výtvarným jazykem. Vystavená díla zobrazují jak zloděje a dealery, tak převozníky a bohy. Široká nabídka děl i různorodost jejich pojetí potvrzují, že podsvětí není jen jedním motivem z mnoha, ale trvalým zdrojem inspirace.

Vystavující:

Patrik Adamec, Adéla Baštýřová, Jiří Baštýř, Aleš Brázdil, Andros Foros, Martin Gerboc, Petr Hajdyla, Tomáš Jetela, Alžběta Josefy, Tomáš Kurečka, Filip Kůrka, Martin Mulač, Nikola Emma Ryšavá, Tomáš Roubal, Jan Slanina, Tomáš Skála, Emil Taschka, Jan Uldrych, Annemarie Vardanyan, Jan Vytiska

Centrum současného umění EPO1 vás zve na výstavu Fresh Power – motivy a tendence nejmladší tuzemské sochařské generace.

Jedním z projektů centra současného umění EPO1 je vytváření sbírky Fresh Power, jež si klade za cíl zmapovat tvorbu nejmladší sochařské generace, respektive autorů vzešlých z českých sochařských škol, u kterých se datuje absolutorium v roce 2018 a výše. Název Fresh Power nese i výstava, která představuje základ této kolekce. Při budování sbírky se vyhýbáme výběrovému pojetí a jde nám především o to, aby zachytila nejen dílo samotných tvůrců, ale i pestrost uměleckých přístupů a inspirací, aby mapovala širokou škálu stylů či používaných materiálů. Rádi bychom tak zachytili trendy, které se objevují v tvorbě autorů první poloviny 21. století, kteří tvoří na území České nebo Slovenské republiky.