Intermediální výstava umělecké skupiny HOMO_DIGITALIS_3.2.1 (Petr Profen Mareš a Martina Kopecká Jurčeková s týmem) zkoumá hranice umění, vědy a technologie v době prudké akcelerace umělé inteligence. Antické oraculum, hlas věštby, se v tomto kontextu proměňuje v digitální proroctví generované „kreativními algoritmy“, které zvěstují novodobý mýtus o příchodu Singularity, úsvitu Hyperinteligence a zrodu Metačlověka.

Výstava AI ORACULUM – The Future Is Now! rozvíjí práci autorů s estetikou AI, filozofií transhumanismu a společensko-environmentálními dopady nových technologií.

Instalace propojuje generativní AI nástroje, audiovizuální projekce, holografické objekty, VR rozhraní i digitální odpad a vytváří komplexní, imaginativně-imerzivní prostředí, v němž se návštěvník ocitá mezi dvěma póly – utopickým snem o „virtuálním ráji“ a dystopickou vizí kyberapokalypsy.

The future is now, ale jaká budoucnost to bude? To záleží i na tom, jakým věštbám jsme ochotni naslouchat.

Výstava Tvor představuje dosud nejrozsáhlejší výstavní projekt sochaře Ladislava Vlny. V industriální Turbínové hale EPO1 vzniká prostředí, které dalece přesahuje tradiční pojetí sochařské expozice. Výstava je komponována jako scénograficky vystavěný celek, jenž může být vnímán  lineárně, jako příběh stvoření, i fragmentárně, skrze jednotlivá díla, z nichž každé nese vlastní výpověď.

Vlna ve své tvorbě zkoumá figuru jako entitu v procesu, jako tělo, tvar i stopu vůle. Jeho práce oscilují mezi expresivní modelací a surovou materialitou, mezi torzem a celkem, mezi destrukcí a péčí. Výstava tematizuje pojem tvora jako žijící, pohybující se bytost i jako sochařský výtvor, v němž se otiskuje zápas s hmotou.

Tvor není jen výstavou soch. Je to prostorová výpověď o napětí mezi tím, co vzniká a co se rozpadá. O existenci, která není nikdy definitivní. O hmotě, která dýchá. Výstava je součástí dlouhodobého programového záměru EPO1, jehož cílem je prezentovat současné sochařství jako živý, dialogický a environmentálně vnímaný celek.

Výstava s názvem Tam, kde světlo nevrhá stín představuje čtyři výrazné malíře současné evropské scény. Německé autory Tilla Gerharda a Fritze Bornstücka, polského umělce Marka Batorského a českého malíře Jiřího Hauschku. Téma krajiny zde není pojato geograficky, ale existenciálně jako prostor, kde se realita prolíná se vzpomínkou, podvědomím a jemnou ironií. Obrazy všech čtyř autorů vycházejí z reálných fragmentů světa, ale přetvářejí je v místa, která jsou znepokojivě povědomá a zároveň zcela osobní.

Krajiny nejsou ani krásné, ani tragické, spíš neodnesené. Pták po sobě zanechal křídlo, ale ne zprávu. Stopa tu je, ale smysl se vytrácí. Gerhardovo halucinační barevné pole, Bornstückovy fragmenty lidské přítomnosti, Batorského temně imaginativní vrstvy malby i Hauschkův meditativní svět mezi snem a bděním vytvářejí dialog o tom, co zůstává, když už vše podstatné zmizelo. Výstava je pozvánkou do prostoru, kde světlo dopadá jinak. Možná bez stínu, ale ne bez významu.

Centrum současného umění EPO1 vás zve na výstavu Fresh Power – motivy a tendence nejmladší tuzemské sochařské generace.

Jedním z projektů centra současného umění EPO1 je vytváření sbírky Fresh Power, jež si klade za cíl zmapovat tvorbu nejmladší sochařské generace, respektive autorů vzešlých z českých sochařských škol, u kterých se datuje absolutorium v roce 2018 a výše. Název Fresh Power nese i výstava, která představuje základ této kolekce. Při budování sbírky se vyhýbáme výběrovému pojetí a jde nám především o to, aby zachytila nejen dílo samotných tvůrců, ale i pestrost uměleckých přístupů a inspirací, aby mapovala širokou škálu stylů či používaných materiálů. Rádi bychom tak zachytili trendy, které se objevují v tvorbě autorů první poloviny 21. století, kteří tvoří na území České nebo Slovenské republiky.